Slovo otce patriarchy na Povýšení svatého kříže
Ve čtvrtém století hledala sv. Helena, matka císaře Konstantina Velikého, v Jeruzalémě na Kalvárii svatý kříž, na němž zemřel náš Spasitel. Když jej našla, nechala vystavět baziliku Božího hrobu, do níž uložila část nalezeného kříže. V ten den byl zaveden svátek Povýšení svatého kříže.
Dnes jsme slyšeli 19. kapitolu evangelia sv. Jana o Ježíšově odsouzení, ukřižování a smrti:
„Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“ Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota.“ (Jn 19,14-17)
Sv. Jan tu líčí tragickou událost, které byl na Golgotě sám svědkem. Stál pod křížem, viděl Ježíšovo utrpení a slyšel i Jeho poslední slova. Mezi nimi byla i ta, která Ježíš řekl právě jemu.
„Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: ‚Ženo, hle, tvůj syn!‘ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.“ (Jn 19,26-27)
Skrze všechno toto dobrovolné bolestné utrpení však Ježíš zvítězil nad ďáblem, hříchem i nad smrtí. Předobraz Kristova kříže a Jeho vítězství na něm je už ve Starém zákoně. Když totiž bojovali Izraelité s Amálekem a Mojžíš se modlil, je řečeno, že měl ruce pozdvižené ve tvaru kříže. „Dokud Mojžíš držel ruce nahoře, vítězil Izrael, když ruce spustil, vítězil Amálek. Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce. I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče.“ (Ex 17,11-13)
Po spasitelné smrti našeho Pána Ježíše Krista je kříž symbolem ne porážky a smrti, ale znakem vítězství. Vzpomeňme příklad panovníka Konstantina Velikého, prvního římského císaře, který přijal křesťanství. V roce 312 se odehrál těžký boj, kdy římské legie Konstantina a jeho protivníka Maxentia mezi sebou bojovali o to, kdo z těch dvou bude vládnout. Před hlavní bitvou spatřil Konstantin na nebi světelný kříž s nápisem: „V tomto znamení zvítězíš.“ Svým vojákům dal proto připevnit na štít znak kříže a vyzval je, aby také prosili Boha, aby jim ve jménu Ježíše Krista pomohl přemoci nepřátele. A skutečně zvítězili.
I my bojujeme. Nejedná se však jenom o boj proti lidským nepřátelům. Náš boj, jak říká apoštol Pavel v 6. kapitole listu Efezanům, vedeme proti „mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Ef 6,12) A pak nás apoštol vybízí, abychom na sebe vzali plnou Boží výzbroj, abychom se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Máme se opásat pravdou, obrnit pancířem spravedlnosti, obout k pohotové službě evangelia pokoje, chránit se štítem víry před ohnivými střelami toho Zlého a přijmout přilbu spasení. Jako šestý je uveden meč Ducha, kterým je Boží slovo.
Vítězný znak svatého kříže jsme přijali ve chvíli, když jsme byli pokřtěni a tím se stali křesťany. Boží slovo říká, že skrze křest jsme byli ponořeni do Kristovy smrti. Ježíš svou smrtí na kříži přemohl ďábla i hřích. Ve velikonočním období opakujeme: „…smrtí smrt přemohl.“ Znak svatého kříže je znakem vítězství nad ďáblem, proto když se žehnáme, máme to dělat skutečně s vírou. Ne formálně. A také ne takovým způsobem, který by Ježíše urážel. Uvědomme si sílu svatého kříže.
Ještě jednou opakuji: kříž je znakem vítězství. V něm je i naše vítězství, proto přežehnávat znamením kříže s úctou. Je to nejkratší modlitba. V ní si připomínáme celou Nejsvětější Trojici – Otce, Syna i Ducha Svatého. Přitom děláme na sobě znamení vítězství nad hříchem. Toto znamení zároveň symbolizuje Toho, který na kříži zemřel – Ježíše Krista. On je pravý Bůh a pravý člověk. Zemřel za všechny naše hříchy. On je vítěz. Na třetí den vstal z mrtvých! Vystoupil na nebesa a také bude soudit všechny lidi, všechny národy. On je Alfa i Omega, nejvyšší Pán.
Kdo se sjednotí s Kristem, musí se sjednotit i s Jeho křížem. Když v nás má působit moc Kristova vzkříšení, musí v nás – v naší duši – působit nejprve moc kříže, která nás očisťuje a vysvobozuje z otroctví lži, temnoty a hříchu.
Kéž v dnešní den dá Bůh vítězství ve znaku svatého kříže nad temnotou, která chce zničit celou Evropu, stejně tak jako ho dal v čase císaře Konstantina nebo Mojžíše. V tomto znaku jsou všechny síly temnoty přemoženy. Kéž přijde do celé Evropy Boží království v plnosti, království Krista ukřižovaného i zmrtvýchvstalého.
